Člověk malého vzrůstu, známý jako „hobiti“, zmizel z našeho světa přibližně před 50 000 lety. Nové výzkumy nyní naznačují, proč k tomu došlo.
Vědci z Univerzity ve Wollongongu spolu s mezinárodním týmem odborníků zkoumali zmizení Homo floresiensis z fosilního záznamu. První důkazy o hobitech byly nalezeny v roce 2003 na indonéském ostrově Flores, kde byl Homo floresiensis přítomen v jeskyni Liang Bua po dobu 140 000 let.
Jejich malá velikost zpochybnila dosavadní teorie o evoluci lidí. Nyní vědci zjistili, co přimělo hobity konečně opustit svou noru – tisícileté období sucha.
Analýzou chemických záznamů ze jeskynních stalagmitů vedle fosilizovaných zubů druhu trpasličího slona, kterého hobiti lovili, zjistili, že v oblasti došlo k vážnému suchu mezi lety 61 000 a 55 000 lety zpět.
„Ekosystém kolem Liang Bua se kolem doby, kdy Homo floresiensis zmizel, dramaticky vysušil,“ uvedl Mike Gagan, čestný profesor na UOW a hlavní autor studie. „Letní srážky poklesly a říční koryta se sezonně vysušila, což vytvářelo stres jak pro hobity, tak pro jejich kořist.”
Když se hobiti, čelící nedostatku kořisti a zmenšujícím se zdrojům vody, rozhodli vyrazit na vlastní pěst, možná se setkali s ještě neúprosnějším nepřítelem.
Přestože hobiti předcházeli nejranějším důkazům moderních lidí na Floresu, Homo sapiens cestovali po indonéském souostroví zhruba ve stejné době, kdy jejich menší příbuzní zmizeli. „Je možné, že když se hobiti snažili najít vodu a kořist, narazili na moderní lidi,” dodal Gagan. „V tomto smyslu mohly klimatické změny připravit půdu pro jejich konečné zmizení.”
Výzkum je dostupný online.
