Bývalý prezident republiky Prokopis Pavlopulos se ve svém vystoupení na Mezinárodní konferenci Institutu evropského a mezinárodního trestního práva zaměřil na analýzu hranic umělé inteligence v kontextu právní vědy. V této souvislosti podtrhl, že nová podoba trestního práva, ať již v Řecku či na mezinárodní úrovni, je do značné míry ovlivněna vlivem médií umělé inteligence, zejména velkými neuronovými sítěmi a jazykovými modely.
Vliv umělé inteligence na legislativu
Pavlopulos zdůraznil, že ti, kteří očekávají nahrazení klasických orgánů legislativní, výkonné a soudní moci umělou inteligencí, se značně mýlí. Zmiňuje, že umělá inteligence může pomoci s interpretací a aplikací právních norem pouze v případech, kdy se jeví jako obtížné vyřešit technické problémy, například v oblastech jako ekonomie, fyzika a matematika.
Bývalý prezident rovněž poznamenal, že umělá inteligence nemá schopnost překonat zákonná a technická omezení, neboť postrádá elementární vlastnosti vědomí. Bez těchto rysů je umělá inteligence neschopná pružně reagovat na právní produktech a nelze jí důvěřovat při schopnosti orientovat se v abstraktních právních pojmech, jak v procesu legislativy, tak v kontextu spravedlnosti.
Specifika právní a soudní funkce
Při analýze Pavlopulos uvedl, že automatizovaná produkce právních norem je nejen utopická, ale i riskantní. Právní norma, jako základní stavební prvek zákonného státu, se vytváří s cílem regulovat stále se vyvíjející interakci lidského chování. Vytváření a aplikace právních norem zahrnuje komplexní právní a faktické vyhodnocení, které vyžaduje kombinaci inteligence a vědomí.
Hranice umělé inteligence v právní vědě
Pavlopulos uzavírá, že umělá inteligence může sloužit jako doplněk v rámci právní vědy, ale nikdy by neměla být považována za primární nástroj. Pouze člověk se schopností vědomí a inteligence může vytvářet a uplatňovat právo způsobem, který odpovídá principům demokratického uspořádání.
Pokud umělá inteligence nemá schopnost kriticky analyzovat právní nory a odrážet komplexnost lidských interakcí, pak je její využití ve sféře práva nezbytné diskrétně regulovat a omezit na pomocné úkoly při uplatňování spravedlnosti.
Úloha umělé inteligence v moderním soudnictví
Umělá inteligence a její technologické aplikace mohou být využívány jako „pomocníci“ v rámci soudní moci, nikoli však jako plně samostatné entity. Podle pokynů Rady evropských soudců může umělá inteligence pomoci k efektivnější organizaci soudního systému a zlepšení komunikace se stranami, které se účastní právní praxe.
Zvyšování efektivity prostřednictvím technologií
Technologické aplikace mají potenciál zrychlit a zefektivnit administrativní činnosti soudů, čímž lze dosáhnout lepší správy a zvýšení kvality vztahů mezi soudci a veřejnými institucemi.
Pavlopulos rovněž poukázal na to, že zavedení umělé inteligence do právních procesů může přispět k posílení správy a transparentnosti soudnictví, zejména pokud jde o přístup ke spravedlnosti a informování stran o jejich právech.
Doporučení pro etické využití umělé inteligence
Kromě nesporných výhod je však důležité zaměřit se na etické aspekty používání umělé inteligence v právních procesech. Je důležité zajistit, aby technologie nepřispívaly k narušení hodnot jako je rovnost a důstojnost jednotlivce.
Závěrečné úvahy
Pavlopulos varoval před nebezpečím, které představuje přílišná reliance na umělou inteligenci v oblasti práva. Jeho obavy zahrnují možnost, že automatizace právních procesů může vést k nebezpečným rozhodnutím, která se odchylují od principů lidskosti a spravedlnosti. Tato skutečnost naznačuje, že rovnováha mezi tradičním právem a novými technologiemi musí být pečlivě nastavena, aby bylo zajištěno, že spravedlnost zůstane i nadále nedělitelnou součástí našeho demokratického uspořádání.
