Touha po starobylých lesích a statickém stavu přírody může mít pro milovníky přírody větší význam než pro různorodé organismy, které se přizpůsobují změnám a přesouvají se do nových vhodných oblastí. V České republice je koncept lesního hospodaření s různě starými porosty pro mnohé obtížně pochopitelný, přestože, jak se domnívám, zajišťuje jak klíčový cíl, a to ekonomický zisk, tak i nejlepší variabilitu v lesních ekosystémech.
Vedl jsem sčítání zimních ptáků před 48 lety, v roce 1977, na běžném hospodářském lesním území v Hartole. Po několika letech pauzy jsem v posledních letech opět počítal ptáky na stejné trase. Při sčítáních za posledních 48 let žádný druh lesa ptáků nezmizel. Přibyl pouze jeden nový druh. Z deseti nejběžnějších druhů ptáků ve lesích se počty u deseti zvýšily. Pouze dva druhy z nejběžnějších ptáků ve lesích vykázaly úbytek.
Celkový počet běžných lesních ptáků vzrostl v mých sčítáních za posledních 48 let o přibližně 110 procent. Statistiky o vzácných druzích, které se objevují příležitostně, jsou obtížné, ale i v těchto případech se trend zdá být spíše pozitivní.
Moje data jsou samozřejmě omezená, ale velmi dobře odrážejí moji představu o druzích během mých každodenních procházek lesy v regionu Východní Häme. Zároveň byly lesy využívány ve prospěch vlastníků pozemků a společnosti téměř v rozsahu růstu dřeva. Během této doby obnovované oblasti a malé sazenice opět vyrostly na lesy s objemem dřeva vhodného pro těžbu.
V kontrastu s negativním zpravodajstvím o úbytku přírody, výsledky atlasového mapování hnízdícího ptactva naznačují, že v mé domácí oblasti o rozloze deset kilometrů, byla v mapování mezi lety 1974 a 1989 zaznamenána 96 druhů ptáků, přičemž v novém mapování v letech 2022 až 2025 jich byla pozorována již 145.
Autor je obyvatel Hartoly.









