Na ochranné zóně Černobylu žije černá houba Cladosporium sphaerospermum, která stále fascinující téměř čtyři desetiletí po jaderné havárii, jak uvádí Science Alert.
Ionizující záření na tomto území je tak silné, že lidé nemohou pobývat v této oblasti bez výrazného rizika. Avšak sametově černá houba vypadá, že se daří dokonce i v betonovém ochranném plášti postaveném kolem vybuchlého čtvrtého reaktoru černobylské jaderné elektrárny, který je jedním z nejradioaktivnějších míst na Zemi.
Ji již v pozdních terénních pozorováních na konci 90. let vedl ukrajinský mikrobiolog Nelli Zhdanova výzkumný tým, který objevil v ochranné budově dokonce 37 druhů hub, přičemž většina z nich byla tmavá a obsahovala melanin. Melanin je látka, která je zodpovědná za barvu pleti, vlasů a očí u lidí.
Nejčastějším druhem vzorků byla C. sphaerospermum, která byla také nejradioaktivnější.
Pozdější laboratorní výzkumy odhalily něco ještě zvláštnějšího. Houba nejen, že snášela ionizující záření, ale na jeho vliv rostla lépe.
Toto vedlo k hypotéze známé jako radiosyntéza – mechanismu, ve kterém by melanin fungoval podobně jako chlorofyl v rostlinách tím, že by přeměňoval záření na využitelnou energii. Melanin by tak také fungoval jako jakýsi ochranný štít proti škodlivějším účinkům záření.
Ačkoliv se jedná stále o teorii, z níž nebyla získána jednoznačná důkazní podpora, experimentální pozorování podporují změny chování melaninu při vystavení záření. Tuto hypotézu poprvé navrhli v roce 2008 specialistka na radiopharmaceutikum Ekaterina Dadachova a imunolog Arturo Casadevall, kteří tehdy pracovali na Albert Einstein College of Medicine ve Spojených státech.
Ionizující záření je známé tím, že je škodlivé pro většinu organismů, protože může uvolnit elektrony z atomů, rozbít molekuly a poškodit DNA. Přesto C. sphaerospermum funguje naopak, než se očekávalo. Jeho růst se zrychluje a jeho melanin se zdá měnit své vlastnosti pod vlivem záření způsobem, který ještě není plně pochopen.
Také experimenty provedené ve vesmíru podporují myšlenku o ochranném účinku melaninu: experiment z roku 2022 na Mezinárodní vesmírné stanici ukázal, že senzory umístěné pod vrstvou hub měřily méně kosmického záření než pokud byly umístěny pod agarem, který byl použit jako mikrobiologické médium.
Studované vzorky byly umístěny na vnějším povrchu vesmírné stanice. Účelem experimentu nebylo zkoumat radiosyntézu, ale zjistit jeho potenciál jako biologické ochrany proti záření. Tento účinek se podařilo potvrdit, avšak mechanismus, který za tímto jevem stojí, zůstává neznámý.
Ačkoli je hypotéza o zachycování energie fascinující, jasné důkazy chybí. Vědci nedokázali prokázat, že by houba mohla pomocí ionizujícího záření vázat uhlík, zvyšovat svůj metabolismus nebo shromažďovat energii.
„Samotná radiosyntéza nebyla dosud prokázána, natož že by ionizující záření přeměnilo uhlíkové sloučeniny na formy s vyšším energetickým obsahem nebo umožnilo vázání anorganického uhlíku,“ píše inženýr Nils Averesch se svým výzkumným týmem.
Houby jako C. sphaerospermum nejsou jediné, které reagují na záření podivným způsobem. Černá kvasnice Wangiella dermatitidis roste pod vlivem ionizujícího záření, zatímco Cladosporium cladosporioides zvyšuje produkci melaninu bez zvýšení růstu při vystavení gama a ultrafialovému záření.
Rozdíly mezi různými druhy hub naznačují, že se nejedná o univerzální mechanismus pro houbové říše, ale spíše o druhově specifickou adaptaci nebo stresovou reakci, která zlepšuje šance na přežití v suboptimálních podmínkách.
Je stále nejasné, zda C. sphaerospermum skutečně využívá záření jako zdroj energie, nebo jestli se jedná pouze o mechanismus podporující přežití v extrémních podmínkách. Nicméně, zdá se, že tato houba je schopna a pravděpodobně bude prosperovat v prostředí, kde by člověk nepřežil.
