Nejnovější neurovědecký výzkum naznačuje, že lidský mozek nedosahuje plné zralosti ve věku 18 či 20 let, jak se dříve myslelo, ale že tento proces může trvat až do přibližně 32 let. Tento projekt byl realizován v spolupráci mezi Cambridge University a mezinárodním týmem výzkumníků a jeho výsledky byly publikovány v prestižním akademickém časopise Nature Communications, což vyvolalo širokou pozornost vědecké komunity i veřejnosti.
Rozsáhlý výzkum mozkové činnosti
V rámci studie bylo analyzováno téměř 4000 skenů mozku lidí ve věku od 0 do 90 let. To činí tuto studii jednou z nejrozsáhlejších, která se kdy zabývala vývojem mozku. Odborníci využívali magnetickou rezonanci a analýzu propojení, aby zmapovali, jak se mění funkční spojení mezi různými oblastmi mozku s věkem.
Fáze vývoje mozku
Výzkum rozdělil neurologický vývoj lidstva do pěti hlavních fází:
- Dětství (0–9 let)
- Prodloužené dospívání (9–32 let)
- Maturita (32–66 let)
- Raný proces stárnutí (66–83 let)
- Pokročilé stárnutí (83 let a více)
V tomto období se v mozku vytvářejí základní nervové sítě, které zodpovídají za smyslové vnímání, motoriku a základní kognitivní schopnosti. Důraz je kladen na „masivní vytváření spojení“ pro podporu pozdějšího učení.
Tato fáze představuje překvapení pro mnohé. Zatímco se dříve předpokládalo, že dospívání končí kolem věku 20 let, studie zjistila, že bílá hmota, která je zodpovědná za efektivní přenos informací, se vyvíjí až do počátku třicátých let.
V tomto období mozek dosahuje relativně stabilního stavu, jeho celková struktura se ustaluje, a odborníci toto období hodnotí jako „fázi zralého mozku“. Většina lidí zažívá v této fázi stabilitu ve své kariéře, rozhodování a osobnosti.
V této fázi dochází k postupnému poklesu spojení v mozku a k oslabení efektivity komunikace v některých regionech, nicméně mozek si stále zachovává vysokou flexibilitu.
Možnosti mozku se výrazně zjednodušují a více se spoléhá na klíčové oblasti pro udržení funkčnosti, což vede k oslabení schopnosti reagovat na vnější podněty.
Vnímání dospělosti a neuropsychologický růst
Profesor Duncan Astle z Cambridge University, jeden z autorů studie, uvádí, že věk 32 let není „náhlou hranicí dospělosti“, ale spíše signálem významné transformace v propojení mozkových struktur. Dále tvrdí, že mezi dospíváním a třiceti lety se mozek stále pokouší nalézt nejefektivnější spojení, podobně jako když hledá nejlepší cesty.
Tato zjištění vysvětlují, proč jsou mladí dospělí častěji impulzivní nebo podléhají výraznějším emocionálním výkyvům. Kolem třicátého roku se mnoho lidí potýká s intelektuálními či existenčními změnami, a to i v souvislosti s psychickými poruchami, které mohou být častější ve dvaceti letech.
Odlišnosti mezi sociálními a neurologickými definicemi dospělosti
Studie opět připomíná opominutý problém: definice dospělosti v právních a sociálních rámcích se ne vždy shoduje s biologickou nebo neuropsychologickou zralostí. Odborníci zdůrazňují, že to není snaha svalovat pochybnosti na schopnosti mladých lidí, ale spíše připomenutí, že mladé generace stále procházejí intenzivním vývojovým obdobím, ve kterém se jejich zvládání stresu a delších následků významně liší od zralých dospělých.
Vývoj mozku jako proces
Na závěr studie se uvádí, že lidský mozek není nastaven k zralosti k určitým narozeninám, ale spíše se vyvíjí v průběhu života, ovlivněn zkušenostmi a okolnostmi věku. Věk 32 let tak znamená nový stabilní cyklus, nikoli konec mládí.
Pro mnohé, kteří čelí životním nejistotám, může tento výzkum přinést povzbudivou zprávu: stále se učit a objevovat, neznamená být pozadu, ale spíše ukazuje, že mozek stále roste.
