Pro misi Aditya-L1, prvním indickém projektu na pozorování slunce ve vesmíru, se rok 2026 očekává jako jedinečný. Poprvé bude observatoř, která byla umístěna na orbitu v minulém roce, schopna monitorovat Slunce v období jeho maximální aktivity.
Toto období nastává přibližně každých 11 let, kdy dochází k obratu magnetických pólů Slunce – něco, co by v případě Země odpovídalo výměně Severního a Jižního pólu. Toto období je charakterizováno velkým rozrušením; Slunce přechází od klidné fáze k bouřlivé, což je doprovázeno značným nárůstem počtu slunečních bouří a koronárních hmotových výronů (CME) – masivních bublin ohně unikajících z vnější vrstvy Slunce, zvané korona.
CME se skládají z nabitých částic, mohou vážit až bilion kilogramů a dosáhnout rychlosti až 3 000 km (1 864 mil) za sekundu. Mohou směřovat jakýmkoli směrem, včetně směru k Zemi. Při nejvyšší rychlosti by CME trvalo 15 hodin, než by překonaly vzdálenost 150 milionů km mezi Sluncem a Zemí.
„V době normální nebo nízké aktivity Slunce vypustí dva až tři CME denně,“ říká profesor R Ramesh z Indického institutu astrofyziky (IIA). „Příští rok očekáváme, že to bude 10 nebo více denně.“
Profesor Ramesh je hlavním vyšetřovatelem na přístroji Visible Emission Line Coronagraph, známém jako Velc – nejdůležitějším z sedmi vědeckých nástrojů na Aditya-L1 – a pečlivě sleduje a dekóduje data, která shromažďuje.
Studium CME je jedním z nejdůležitějších vědeckých cílů indické prvotní sluneční mise. Prvním důvodem je, že tyto výrony poskytují příležitost k poznání hvězdy, které je středem našeho slunečního systému, a druhým je to, že aktivity na Slunci ohrožují infrastrukturu na Zemi i ve vesmíru.
CME obvykle nepředstavují přímé nebezpečí pro lidský život, ale ovlivňují život na Zemi vytvářením geomagnetických bouří, které mají dopad na počasí v blízkosti prostoru, kde je umístěno téměř 11 000 satelitů, včetně 136 z Indie.
„Nejkrásnější projevy CME jsou aurory, které jasně ukazují, že nabité částice ze Slunce míří k Zemi,“ vysvětluje profesor Ramesh. „Ale také mohou způsobit poruchy elektroniky u satelitů, vyřadit elektrické sítě a ovlivnit meteorologické a komunikační satelity.“
Nejsilnější sluneční bouře, která byla kdy zaznamenaná, byla událost Carrington v roce 1859, jež vyřadila telegrafní linky po celém světě. Nedávnější události byly zaznamenány v roce 1989, kdy část elektrické sítě v Quebecku byla vyřazena, což udrželo šesti miliony lidí bez proudu po devět hodin. V listopadu 2015 sluneční aktivita narušila řízení letového provozu, což vedlo k chaosu na letištích ve Švédsku a některých dalších evropských lokalitách.
V únoru 2022 NASA oznámila, že CME vedlo k ztrátě 38 komerčních satelitů. Profesor Ramesh říká, že pokud budeme schopni vidět, co se děje na sluneční koroně, a v reálném čase identifikovat sluneční bouři nebo koronární hmotový výron, zaznamenat jeho teplotu na místě vzniku a sledovat jeho trasu, může to fungovat jako varování k vypnutí elektrických sítí a satelitů a přesunutí je do bezpečí.
Existují i další sluneční mise sledující Slunce, avšak Aditya-L1 má výhodu nad ostatními, včetně Solar and Heliospheric Observatory, kterou společně vyslaly NASA a ESA (Evropská kosmická agentura), pokud jde o sledování korony.
„Koronograf na Aditya-L1 má ideální velikost, která mu prakticky umožňuje napodobit Měsíc, plně zakrývajíc sluneční fotosféru a poskytující mu nepřerušovaný pohled na téměř celou koronu 24 hodin denně, 365 dní v roce, dokonce i během zatmění a zakrytí,“ říká profesor Ramesh. Jinými slovy, koronograf funguje jako umělý Měsíc, blokuje jasný povrch Slunce, aby umožnil vědcům nepřetržité sledování slabé vnější korony – což skutečný Měsíc dělá pouze během zatmění.
Navíc je to jediná mise, která může studovat výbuchy ve viditelném světle, což umožňuje měřit teplotu a tepelnou energii CME – klíčové indicie, které ukazují, jak silný by CME mohl být, pokud by směřoval k Zemi, dodává profesor Ramesh.
Aby se připravila na příští rok, během období maximální sluneční aktivity, spolupracovalo IIA s NASA na analýze dat, která shromáždila z jednoho z největších CME, které Aditya-L1 zaznamenala dosud. Podle profesora Rameshe původ CME se datuje k 13. září 2024, 00:30 GMT. Její hmotnost dosahovala 270 milionů tun – ledovec, který potopil Titanic, měl 1,5 milionu tun, podotýká.
Na místě vzniku měla teplotu 1,8 milionu stupňů Celsia a energetický obsah byl ekvivalentní 2,2 milionů megatun TNT – pro srovnání, atomové bomby v Hirošimě a Nagasaki měly 15 a 21 kiloton, respektive. Ačkoli čísla mohou znít ohromně, profesor Ramesh jej popisuje jako „středně velký“. Asteroid, který vyhubil dinosaury na Zemi, měl 100 milionů megatun a během maximální aktivity Slunce bychom mohli vidět CME s energetickým obsahem rovněž vyšším než to.
„Myslím, že CME, které jsme hodnotili, došlo v normální fázi aktivity Slunce. Nyní to nastavuje standard, který budeme používat k hodnocení toho, co nás čeká během období maximální aktivity,“ říká. „Informace z tohoto nám pomohou určit opatření, která mají být přijata k ochraně satelitů v blízkém prostoru. Taktéž nám umožní lépe porozumět blízkému prostoru kolem Země,“ dodává.
