Všichni to známe – v noci vyjdeme ven, zvedneme hlavu a vidíme… tmu. Sem tam hvězda, ale zbytek je černé plátno. Při tom je vesmír přece plný hvězd! Proč je tedy obloha v noci černá, a ne třeba zářivě bílá? Tahle otázka popletla hlavu nejednomu vědci – a popravdě, skrývá v sobě úžasný příběh o tom, jak funguje celý vesmír.
Na první pohled paradox: proč je vlastně tma?
Zní to jednoduše: Slunce zapadne, hvězdy svítí, planeta Země se ponoří do stínu – máme tmu. Jenže když trochu počítáme, vyjde nám, že ve vesmíru je tolik hvězd, až by měla být noční obloha oslnivě jasná. Tento háček si jako první vážně všimli astronomové už v 19. století – a říká se mu Olbersův paradox.
Vysvětlení, které má kořeny v hluboké historii vesmíru
Tehdejší fyzikové přemýšleli: pokud je vesmír nekonečný a v každém směru je někde nějaká hvězda, neměla by být obloha neustále světlá? Kdyby byl vesmír opravdu nekonečný, věčný a stejnorodý, mělo by světlo všech hvězd zahltit naše oči.
- Vesmír ale nekonečný není – má svůj začátek, tzv. velký třesk, asi před 13,8 miliardami let.
- Čas a prostor jsou omezené – světlo vzdálených hvězd k nám často ještě vůbec nedorazilo.
- Expanze vesmíru – vesmír se rozpíná, což způsobuje, že se světlo vzdálených objektů natáhne do delších, neviditelných vlnových délek (tzv. rudý posuv).
Kam mizí světlo hvězd?
Ne, není to tak, že by „chybělo“ světlo – vesmír je ho plný, jen naše oči už dál vnímat nedokážou. Mnoho paprsků cestuje k nám tak dlouho, že se staly neviditelným mikrovlnným zářením – zůstaly tu po velkém třesku jako reliktní kosmické záření. Oči prostě nejsou uzpůsobené zachytit infračervené nebo mikrovlny, a tak vnímáme černočernou tmu.
Proč v létě vidíme víc hvězd – a proč je světlo měst problém?
Možná jste si všimli, že v létě na horách obloha doslova září hvězdami, zatímco ve městě uvidíte sotva tři. To už ale není vina vesmíru, ale nás samotných. Světelné znečištění – lampy, reklamy, pouliční osvětlení – rozptyluje světlo a překrývá slabé hvězdy.
Dobrý tip? Vydejte se za město, dál od civilizace. Pod pravým nočním nebem lze zahlédnout Mléčnou dráhu – a možná pochopíte, proč se naši předkové dřív vlastně tmy báli.
Jak si to představit jednoduše?
Zkuste si to na vlastních očích: ukažte si baterkou na bílou stěnu v jasně osvětlené místnosti – světlo skoro není vidět. Zkuste to samé v úplné tmě – a najednou každý paprsek hraje hlavní roli. Noční vesmír je tak „tmavý“, protože k nám paprsky z většiny hvězd ještě vůbec nedorazily nebo je už naše oči nedokážou zachytit.
Závěrem: kouzlo obyčejné tmy
Noční obloha je černá proto, že vesmír má svůj počátek i prostorové hranice – a naše smysly mají limity. Místo zklamání z prázdnoty si ale přijměte tmu jako okno do hluboké historie vesmíru. Možná vás příště, až se podíváte do noci, napadne, že se vlastně díváte zpátky v čase…
Zajímá vás vesmír stejně jako mě? Napište do komentářů vaše vlastní pozorování noční oblohy nebo tipy, kde je v Česku vidět skutečně hvězdnou noc!
