Jihozápadní Itálie nedávno čelila nejhoršímu zimnímu bouřlivému počasí za poslední léta. Média a politika však na devastaci reagují podivně roztržitě.
Eště před několika dny mohl Letojanni, malebný koutek na východním pobřeží Sicílie poblíž Taorminy, prahnout po lákavé přímořské promenádě: nahoře silnice, po které se v létě procházejí tisíce turistů; pár metrů níže se rozprostírá dlouhá písečná pláž se svými lidos, restauracemi a kiosky. Avšak od 20. ledna udeřil cyklon Harry. Tento živel zasáhl oblast jako obrovský demoliční kladivo, doprovázený dny trvajícími dešti a především větry rychlostí přes 130 km/h. Vlny dosahovaly výšky až osmi metrů. A Harry během svého účinkování způsobil rozsáhlé škody. Na konci této události nebyla pláž znatelná a silnice, jejíž asfaltové kusy byly podivně složeny, na pohled připomínaly papírovou mašinu, stejně jako zcela zničené restaurace.
Podobné obrazy však nebyly viditelné pouze v Letojanni. Cyklon zanechal stopu zkázy o délce 100 kilometrů na východním pobřeží Sicílie od Messiny přes Catania až po Syrakusy a zasáhl také pobřeží Jónského moře v Kalábrii a na Sardinii.
Železniční tratě podél moře v Kalábrii i na Sicílii jsou přerušeny; na různých místech visí koleje ve vzduchu, neboť moře erodovalo podpůrné hráze pod nimi. Ulice i domy první řady, které stály blízko moře, byly rovněž strženy.
„Nikdy“ nic podobného nezažil
Nyní provádějí regionální vlády první odhady škod: kolem jedné miliardy eur na Sicílii, 500 milionů v Kalábrii a 500 milionů i na Sardinii. Avšak Itálie se zdá být roztržitá tváří v tvář tomuto neštěstí. V médiích to bylo téma nižší priority, které se objevilo někde na zadních stránkách hlavních novin, jako je Corriere della Sera nebo La Repubblica.
Odborníci však tvrdí, že jihozápadní Itálie zažila v tomto století nejhorší zimní bouři; starší lidé neváhají při rozhovorech se svými kamerami opakovat, že „nikdy“ nic podobného nezažili.
Mezi tím je spojitost se změnou klimatu zcela jasná. Meteorolog Mattia Gussoni zdůrazňuje, že problémem nejsou zimní bouře jako takové – ty tu byly vždy. Novinkou je ovšem jejich intenzita, která je jasně spojena s výrazným oteplováním Středozemního moře, jež dává Harrymu dosud nevídanou energii.
Nutnost veřejné diskuse
Bylo by nyní skutečně na místě zahájit širokou diskusi: Co musí Itálie udělat, aby se vyrovnala s touto novou hrozbou? Jaké promenády lze vlastně udržet v současné podobě? Co se stane se železničními tratěmi a silnicemi, které procházejí přímo podél pobřeží? Téměř nikdo však v Itálii tuto diskusi nevede.
V této souvislosti se ministr civilní ochrany Nello Musumeci při návštěvě postižené oblasti na Sicílii vyjádřil: „Za pár dní na to zapomeneme. A to je bohužel kulturní bariéra, kterou jako Italové obecně máme.“ Jeho vláda však nemá v úmyslu mluvit o nezbytných úpravách infrastruktury.
Téma, které není národním
Kromě toho, že chybí diskuse, postrádá informace také celou řadu aspektů. Harry se prostě nedostal na agendu národních témat, nenašel si ani malý prostor vedle Grónska nebo Davosu. Internetový portál Gazzetta Jonica z Messiny se k tomu nelíbě vyjadřuje, když mluví o „zapomenuté Sicílii“.
Cykloň však představuje radikální změnu: Itálie se posunuje od středomořského klimatu k subtropickému klimatu, které zahrnuje nejen extrémně horké, dlouhé léto, ale i intenzivnější srážky a ničivé bouře.
To není překvapivé v zemi, jejíž pravicová vláda pod vedením postfaschistické Giorgie Meloni se soustředí především na ekologické otázky, kde platí zásada „boje proti zelené šílenosti z Bruselu“.
Rozhodně nedostatek místa však média nemohou vyčítat. Po smrti módního návrháře Valentina se minulý týden objevily na stránkách deníků stránky údajně o jeho posledním rozloučení, a to i v prominentních zprávách všech televizních kanálů. A levicový intelektuál Christian Raimo na své Facebookové stránce ironicky poznamenal: „Kdo opravdu chce vědět, co se ve světě děje: Donatella Versace byla na pohřbu Valentina oblečena v červené.“
Jako družstvo patříme našim čtenářům. A naše žurnalistika je nejen 100 % bezkoncernová, ale také volně přístupná. Všechny články jsou volně k dispozici, bez paywallu. Právě v těchto dnech je důležité, aby byly informace a analýzy volně dostupné. Naši čtenáři nemusí platit, ale vědí, že kritická a nezávislá žurnalistika nevzniká z ničeho. Za to jsme velice vděční. Abychom mohli i zítra provozovat naši žurnalistiku, potřebujeme větší podporu. Naším dalším cílem je 50 000 – a s vaší pomocí to můžeme dosáhnout. Dejte svědectví pro taz a pro budoucnost naší žurnalistiky. S pouhými 5 eury se můžete zapojit! Podpořte nás nyní!
