Poslední objev Angela Dity, biologa a entomologa v důchodu z Mazara del Vallo, představuje druh, jehož název v Itálii dosud nebyl registrován: Axinotarsus (Tarxinosus) implicatus. Tento malý brouk je rozšířen v Tunisku, Alžírsku a Maroku, avšak nebyl dosud nalezen ani v Itálii, ani v dalších evropských zemích. Ditta objevil tři exempláře – jednoho samce a dvě samice – v oblasti Deccaco v Mazaru. Tento objev přidává další položku do dlouhého seznamu nálezů, které obohacují znalosti o entomofauně Sicílie, kde bylo doposud identifikováno více než 30 nových druhů pro tento region, osm pro Itálii a jeden pro Evropu.
Životní příběh Angela Dity
Angelo Ditta, nyní ve svých 74 letech, byl profesorem přírodních věd po dobu 33 let a je jediným výzkumníkem, který má povolení pracovat v integrované přírodní rezervaci Lago Preola a Gorghi Tondi, což je důležitá oáza pro migrující ptactvo. Jeho vášeň pro výzkum začala již dávno před odchodem do důchodu: „Byla to úchylka, kterou jsem vždy cvičil ve svém volném čase – vypráví – a potom, když jsem šel do důchodu ve 58 letech, mohl jsem se jí věnovat naplno.“
Příprava a výzkum
Pozorování v přírodě zahrnovalo používání sítí, zkumavek, dalekohledu a tisíce kilometrů chůze v oblastech kolem Mazara až po agrigentské území. Odhalení překvapení nebyla nikdy nudná. Například, Myrmecophilus fuscus, malý myrmecofilní cvrček nalezený v lese Scorace v Buseto Palizzolo, se stal teprve druhým exemplářem zapsaným v Itálii, po jeho objevení na Etně v roce 2013.
„Měřil 2,8 milimetru – vysvětluje Ditta – a tito cvrčci žijí v mraveništích, kde se živí kořistí ulovenou mravenci.“
Fascinující nálezy
Dalším zajímavým objevem byl Canariphantes zonatus, malý pavouk typický pro stinná prostředí a nízkou vegetaci. První italský exemplář byl hlášen na Sardinii; Ditta objevil tři právě v rezervaci Gorghi Tondi. „Mohl se dostat na Sicílii díky ballooningu, systému, který pavouci používají k tomu, aby pomocí vláken hedvábí byli unášeni větrem, jako by měli padák,“ uvedl.
Existují také objev, které propojují přírodu a historii, jako například moucha Leptometopa latipes. Ta byla poprvé identifikována v roce 1830 v sarkofágu Friedricha II. v Palermu a poté již nebyla na Sicílii hlášena. Ditta nalezl samici této mušky na břehu řeky Mazaro. „Dospělci kladou vajíčka na mrtvá zvířata a larvy se vyvíjejí i v hnoji. Její přítomnost zde byla výjimečným překvapením,“ dodává.
Potvrzení jeho nálezu přišlo od Paula L.T. Beuka z Historického přírodovědného muzea v Maastrichtu, kde je nyní vystaven exemplář nalezený v Mazaru del Vallo.
Pokračování výzkumu
Ze svého domova Ditta udržuje kontakty s výzkumníky a specialisty z celého světa: mezinárodními skupinami, univerzitními profesory, entomology a arachnology, se kterými porovnává každý nový nález. Tato síť byla vybudována díky jeho vášni a vytrvalosti. „Nepřestávám hledat: příroda, pokud ji dobře pozorujete, vás vždy překvapí,“ uzavírá biolog z Mazara.
