Ačkoliv vědci už několik let opakují, že rychlé přechody od fosilních paliv jsou nezbytné k tomu, abychom se vyhnuli klimatickému kolapsu lidstva, vláda Carney se rozhodla zvýšit těžbu ropy a zemního plynu, zrušit limitaci emisí skleníkových plynů v průmyslu a usnadnit jejich export. Zdá se, že Kanada opustila boj proti klimatickým změnám?
Catherine Potvin, laureátka Kanadské výzkumné chair pro zmírnění klimatických změn a tropické lesy, jasně odpovídá: „Ano, Kanada se vzdala boje proti globálnímu oteplování. Je to zklamání ze strany federální vlády a je to znepokojující, protože zvyšování produkce fosilních paliv není udržitelné pro budoucnost. Je to nemožné.“
Pani Potvin také připomíná, že celá vědecká komunita je jednotná: nemožno omezit globální oteplování na přijatelnou úroveň bez rychlého snížení naší závislosti na těchto zdrojích, které produkují více než 75 % globálních emisí GES.
S výstavbou „jednoho nebo několika“ plynovodů, jak bylo oznámeno ve čtvrtek, je cílem přepravovat každý den „alespoň milion barelů“ ropy z těžkých písků. Těžba této ropy by podle výpočtů z federalních dat měla generovat alespoň 28 milionů tun (Mt) GES ročně.
Většina emisí je však produkována během používání, tedy spalováním. V tomto případě mluvíme alespoň o 157 Mt ročně. To znamená, že projekt má potenciál přidat 185 Mt GES ročně. Pro srovnání, podle nejnovějšího dostupného oficiálního bilance, tedy z roku 2023, celý sektor těžby ropy a zemního plynu v Kanadě vygeneroval 208 Mt. Emise z těžkých písků se od roku 1990 zvýšily o 480 %.
„Uhlíková intenzita ropy z těžkých písků je vyšší než průměr světa. Mohla by klesnout s použitím jaderného tepla pro výrobu a zachycování uhlíku. Ale to sníží, ani neodstraní emise CO₂ spojené s používáním ropných produktů. Tyto emise jsou zdaleka nejvýznamnější, a proto je nezbytné snížit používání ropných produktů,“ vysvětluje Pierre-Olivier Pineau, držitel Chair pro řízení energetického sektoru HEC Montreal.
Petrochemická jamka
Kanada si zvolila opačnou cestu, přičemž ve čtvrtečních dokumentech se nikde nehovoří o „přechodu“, stěžuje si Normand Mousseau, vědecký ředitel Institutu energie Trottier. „Tento oznámení ukazuje na uvíznutí Kanady v produkci fosilních paliv. Tyto rozhodnutí nás uvádějí do jakési krabice s humry, ze které bude čím dál tím obtížnější uniknout a rozvíjet ekonomiku méně závislou na ropě a plynu, zatímco zbytek světa postupuje jiným směrem. Pro Kanadu je to otázka ekonomické přežití, nezapomínaje na klimatické otázky.“
Dohoda podepsaná ve čtvrtek mezi federální vládou a vládou Alberty znovu tvrdí, že Kanada chce dodržet svůj závazek dosáhnout „karbonové neutrality“ do roku 2050. „Nic nenaznačuje, že to bude možné,“ říká M. Mousseau.
Podle informací z detailních dokumentů týkajících se „dohody“ se očekává, že projekt zachycování a ukládání uhlíku, na který se spoléhá průmysl těžkých písků, umožní do roku 2040 „vyprodukovat“ snížení emisí. Tento projekt by tedy měl být funkční po výstavbě plynovodu. „Pokud to nefunguje, zavřeme plynovod? Samozřejmě, že ne,“ prohlašuje Normand Mousseau.
Klimatolog na Concordia University a generální ředitel Future Earth Canada, Damon Matthews, trvá na tom, že realizace projektu zachycování a ukládání uhlíku „rozhodně nebude dostatečná k vyrovnání nárůstu emisí spojených s produkcí. Navíc zde nejsou žádné detaily, které by vzbudily důvěru v schopnost tohoto projektu skutečně podstatně snížit emise.“
Pierre-Olivier Pineau se také obává možnosti výrazně snížit emise tímto způsobem. „Pokud by albertinská vláda opravdu věřila v tento scénář, nebyla by proti stropu na emise GES v sektoru uhlovodíků. Skutečnost, že albertinská vláda požaduje zrušení stropu na tyto emise, naznačuje, že sama nevěří v karbonovou neutralitu produkce uhlovodíků,“ dodává M. Pineau.
Dále dodává, že Kanada se dostává na špatnou cestu zvyšováním finanční podpory pro zachycování a ukládání uhlíku formou daňových úlev. „Je skličující sledovat úroveň ekonomické a klimatické nekonzistence, kterou toto oznámení představuje.“
