Každý říjen nebeská scénérie přináší jednu z nejpůsobivějších show, která se ale bohužel často schovává za mraky nebo v zapomnění. Meteoritický roj Orionidy patří mezi ty astronomické zážitky, které vás překvapí – a to i když nejste hardcore fanouškem hvězdné oblohy. Věděli jste, že v maximech jde o desítky „padajících hvězd“ za hodinu, a to z pohodlí českých luk nebo balkonů?
Co jsou to Orionidy a proč jsou zvláštní?
Orionidy jsou meteoritický roj spjatý s Halleyovou kometou. Jejich název napovídá, že radiant, tedy zdroj padajících hvězd, je v souhvězdí Orion. Každým rokem v polovině října Země prochází oblastí s částečkami prachu, které za sebou slavná kometa zanechala. Tyto drobné úlomky v atmosféře shoří a vytváří nezapomenutelnou podívanou.
- Maximum v roce 2024: Očekává se kolem noci z 21. na 22. října, přehledně po půlnoci.
- Rhythmus roje: Aktivita trvá přibližně od 2. do 7. listopadu, ale nejvíc jich spatříte právě v píku.
- Množství: Může jít o 15 až 25 meteorů za hodinu během maxima – máloco v říjnu nabídne takovou show zdarma.
Kdy a kde na Orionidy?
Orion zahajuje noční představení už po 22. hodině. Nejvíc meteorů spatříte mezi půlnocí a svítáním. Netvařte se, že potřebujete astronomický teleskop nebo složitou výbavu. Stačí deka, teplý čaj, a výhled směrem na východ nebo jihovýchod, kde Orion vyleze nejvýš.
Tip z praxe: V městském světle uvidíte minimum, takže doporučuji vyrazit za město – polní cesta u Klínovce, neosvětlené louky v Jeseníkách, nebo třeba Sázavská stezka patří mezi oblíbené spoty českých hvězdářů.
Jak poznáte Orionidu od ostatních meteorů?
Meteorů v říjnu přelétá oblohu víc, ale ty z roje Orionid bývají rychlejší a často mají jasně zelenkavý nebo žlutý nádech. Jejich dráha se na nebi protíná právě v Orionu. Pokud se tedy při sledování přistihnete, jak s kamarádem tipujete, odkud která hvězda letí – sledujte, jestli její směr míří právě ze střední části Orionu (ta je nad jasnými „rameny“ Betelgeuze a Bellatrix).
Jak z Orionid vytěžit maximum?
- Zbavte se rušivého světla. Mobil ztlumte, lampy nechejte doma – oči si zvyknou na tmu za 20 minut. Pak vám neunikne ani slabší meteor.
- Zahřejte se a dobře se usaďte. Říjen je zrádný – vlažné večery končí a promrzlý zážitek může pokazit i ten největší roj. Já osobně doporučuji spacák a termosku s čajem.
- Připravte si trpělivost. I v maximu se stane, že 10 minut nic neuvidíte, a pak přijde najednou „hvězdný déšť“. Není to „film na minutu“, spíše zážitek z meditace pod oblohou.
Nebojte se fotit – jednoduchý trik, jak meteor zachytit
S telefonem při slabých meteorech moc nepochodíte (zatím), ale pokud máte zrcadlovku nebo bezzrcadlovku s možností dlouhého času, zkuste ji namířit do oblasti Orionu, nastavit ISO 1600, 20–30 vteřin a nechat čip dělat svoji práci. Hodně trpělivosti – a možná zachytíte snímek, který vám budou v okolí v kroužku závidět!
Pár fascinujících faktů nakonec
- Orionidy má na svědomí prach z Halleyovy komety, kterou není možné během našich životů pozorovat (další průlet až 2061).
- Rychlost vletu do atmosféry? Klidně 66 km/s – to je víc než dvěstěkrát rychlejší než proudící vítr na Sněžce.
- Každý meteor je vlastně zrníčko písku, ne kamení. Co shoří v atmosféře, připomíná rozžhavené vlásečnice.
Letos si Orionidy skutečně nenechte ujít. Pokud jste je zatím nikdy nesledovali, právě teď je správná chvíle zkusit to poprvé. Zážitek z meteorického deště je jeden z těch, které v hlavě zůstanou dlouho po poslední „padající hvězdě“. Máte své oblíbené místo na noční pozorování? Napište do komentářů tip a inspirujte ostatní!
