Věděli jste, že první počítač byl větší než garáž a přece mu ke slávě stačila jediná žárovka? Historie digitální éry nezačala touhle ikonickou žárovkou náhodou. První počítače vznikaly v době plné nejistot, s technikou, která působí skoro magicky i dnes. Je to cesta, o které se vyplatí vědět, když sedíme před svými tenkými notebooky nebo klikáme na dotykové obrazovky.
Eniac a jeho obří začátek
Psal se rok 1946 a světem otřásal projekt ENIAC (Electronic Numerical Integrator and Computer). Tento „obr“ vážil 27 tun, zabíral místnost jako menší byt a spotřebovával víc elektřiny než menší vesnice. Na rozdíl od dnešních chytrých telefonů však uměl spočítat balistickou dráhu během několika minut – úkol, který by člověku sebral týdny života.
Když bity byly dráty a žárovky
Každý, kdo dnes zvládá Excel nebo Outlook, by tehdy jen udiveně kroutil hlavou. Základním stavebním kamenem ENIACu byly elektronky (víc než 17 tisíc kusů!), jednotlivé dráty a „panely“ s hrubými přepínači a kabely. Programování znamenalo doslova zapojování kabelů mezi jednotlivými jednotkami. Byla to fyzická práce, kde se chyby neřešily debugováním, ale hledáním špatně zapojeného drátu.
- Základní jednotkou byla bitová logika: všechno, co se dělo, bylo binární (0/1, zapnuto/vypnuto).
- Výpočet probíhal krok po kroku, bez operačního systému nebo uživatelského rozhraní – software byl uložen jako hardware.
- Výsledek se ukazoval na žárovkách nebo byl vytištěn na děrné štítky.
Co vlastně „uměl“ první počítač?
Dobrá otázka: bez mobilních her, internetu nebo fotek. ENIAC dokázal násobit, dělit, sčítat, odečítat a řešit složité rovnice, což bylo v té době převratné. Sloužil hlavně vojenským účelům – například pro výpočty dělostřeleckých tabulek nebo simulace vodíkových bomb. Celý stroj obsluhovalo až vysoce kvalifikovaných, převážně ženských, „operátorek“ – skutečných průkopnic v IT.
A co dál? První krok k moderní době
Možná to zní neuvěřitelně, ale všechny vaše dnešní aplikace mají stejný základ: zpracování informace v bitech. Technologie se zmenšila, zrychlila, zlevnila a zlidověla. Ale logika toho prvního stroje zůstala v jádru každého počítače i dnes. To, že dnes můžete číst tuhle stránku na telefonu, má přímý původ právě v laboratořích, kde se pod těžkou hromadou kabelů počítalo „ručně“.
Jak byste uspěli u ENIACu vy?
Pokud bych vám ENIAC dnes postavil do obýváku, pravděpodobně byste se v tom změti drátů ztratili – stejně jako já! Přesto je fascinující uvědomit si, kolik tvrdé práce a zvědavosti bylo potřeba k začátku digitální civilizace. Vyplatí se to připomenout vždy, když nám dnešní technika přijde pomalá nebo složitá.
Osobně: Co mi tahle historie dala?
Když vidím, jak během pár vteřin vytváříme 3D modely nebo analyzujeme velká data, cítím respekt. První počítač není jen stroj; je to inspirace, že i z „neohrabaných“ začátků může vzniknout světová změna. Pokud vás někdy sklátí technologické trable, vzpomeňte na ENIAC: opravdovou computerařinu na kabely a trpělivost.
Jaký technologický počin považujete osobně za největší zlom? Podělte se v komentářích nebo sdílejte tenhle článek s někým, kdo si o ENIACu ještě nikdy nepřečetl.
