IIT Kharagpur, první indický institut technologie, má zásadní význam pro indické vzdělávání. Tento institut byl klíčovým prvkem pro začátek vědeckého a průmyslového rozvoje v zemi.
Instituce byla založena v roce 1951, přičemž její počátky sahají na půdu bývalého vězeňského tábora v Hijli. Tak se místo spojené s bojem za nezávislost stalo základem technické budoucnosti Indie. Tento fakt poskytl IIT Kharagpur jedinečnou identitu, kterou žádné jiné IIT nemělo.
Po získání nezávislosti vyvstala potřeba zřídit instituty, které by mohly vzdělávat odborníky v oblasti inženýrství, výzkumu a průmyslového rozvoje. To vedlo k myšlence na vznik IIT Kharagpur. Západobengálská vláda navrhla zahájit nový institut v prostoru opuštěného vězeňského tábora v Hijli, přičemž se rozhodla přetvořit vězeňské celty na technické vzdělávací centrum.
Tento kemp byl dříve využíván britskou vládou k zadržení vůdců nezávislosti. Po roce 1947 zůstávaly prázdné haly jako památka na minulost. Tak v roce 1951 zahájil IIT Kharagpur svou činnost, pod vedením prvního ředitele, doktora J.C. Ghoshe. Na počátku byly infrastrukturní možnosti institutu značně omezené, přičemž se zahájily obory civilního, strojního, elektrického a metalurgického inženýrství.
V roce 1956, po schválení zákona o IIT parlamentem, se IIT Kharagpur stalo významnou národní institucí. Brzy po tom probíhala postupná výstavba areálu kolem staré budovy v Hijli.
Byly zřízeny koleje, učebny se rozrostly. Také se vybudovaly laboratoře a výzkumná střediska. Kromě akademických aktivit začaly vznikat i prostory pro sportovní a kulturní činnosti, čímž areál přispěl k rozvoji studentského života. IIT Kharagpur se brzy stal centrem pro testování nových myšlenek a technologií, přičemž sem přijížděli studenti z různých částí země. Na základě vzoru IIT Kharagpur byla následně založena IIT Bombay a IIT Kanpur.
