Černé díry mohou uvolnit supersonické větry, které se podobají známějším slunečním větrům. Evropským vědcům se podařilo pozorovat takový výbuch poprvé. Tyto supersonické větry jsou podle výzkumnice ESA Camille Diez „klíčem k pochopení historie galaxií ve vesmíru“.
Neviděno předtím: výbuch černé díry vysílá supersonické větry o rychlosti 60 000 kilometrů za sekundu
V červenci 2024 se z jádra galaxie NGC 3783 vznesly do vesmíru extrémně silné větry rychlostí 60 000 kilometrů za sekundu. Tyto větry vznikly v černé díře nacházející se ve středu galaxie. Pro lepší představu: to je 440 000krát rychlejší než nejvyšší rychlost větru, která kdy byla na Zemi zaznamenána, nebo pětina rychlosti světla.
Mezinárodní tým astronomů tento výbuch pozoroval ve spolupráci s evropskými a americkými vesmírnými agenturami ESA a NASA. Použili k tomu dvě různé družicové teleskopy schopné zachytit rentgenové záření: XMM-Newton a XRISM.
Při svém pozorování nejprve zaznamenali jasný záblesk rentgenového světla vycházejícího z černé díry. Ten pak postupně ustal a uvnitř 24 hodin následovaly supersonické větry. Hlavní výzkumník Liyi Gu (SRON Nizozemsko) uvádí: „Nikdy předtím jsme nepozorovali černou díru vytvářet větry tak rychle.“
Černá díra krmí galaxii
Podle vědců to naznačuje, že černá díra, a rozšířeně i celé centrum spirální galaxie (takzvaná aktivní jádra, nebo AGN), někdy fungují podobně jako hvězdy. Uvažujme o Slunci, hvězdě ve středu našeho slunečního systému. Produkuje sluneční vítr, výbuchy nabitých částic, které známe na Zemi z polárních září. Ty se vytvářejí díky výkyvům v magnetickém poli Slunce.
Podobně černá díra v centru galaxie NGC 3783 „požírá“ hmotu, která kolem ní obíhá. Na oplátku živí extrémně jasné a aktivní srdce galaxie.
Matteo Guainazzi (ESA) uvádí: „Tyto větry kolem černé díry se zdají vznikat, když se spletenec magnetického pole aktivního jádra (AGN) náhle rozplétá. To připomíná plameny vycházející ze Slunce, ale na téměř neuvěřitelně velkém měřítku.“
To naznačuje, že některé fyzikální zákony, které regulují sluneční a energetické procesy, fungují ve vesmíru podobně. Vědci to považují za vzrušující.
Camilie Diez (ESA) říká: „Větrné AGN hrají významnou roli ve vývoji svých hostitelských galaxií a v tvorbě nových hvězd. Získání více informací o magnetismu AGN a o tom, jak vytvářejí takové větry, je tedy klíčem k pochopení historie galaxií ve vesmíru.“
