Přemýšleli jste někdy, odkud se vlastně vzal Halloween, kterému dnes vévodí oranžové dýně, kostýmy a sladkosti? Možná vás překvapí, že tahle tradice není žádný americký výmysl – její kořeny jsou hluboko zakořeněné i ve středoevropské historii. Zapomeňte ale na hrůzuplné masky: původní keltské svátky jsou ve skutečnosti mnohem zajímavější – a rozhodně ne tak pochmurné, jak by se mohlo zdát.
Starověký keltský svátek Samhain: Nový rok a noc otevřených dveří
Začněme trochu netradičně: pro Kelty byl konec října zásadní přelom. Žádné „happy endy“ v duchu amerických sitcomů – naopak, šlo o setkání se skutečností, že rok končí a vše, co přežije zimu, je malý zázrak. Svátek Samhain (čte se to /sau-in/) byl ve skutečnosti keltským Novým rokem. Tedy: žádná oslava mrtvých, spíš rekapitulace a příprava na přicházející zimu, duchovně i prakticky.
Podle keltských legend byl právě na Samhain svět živých a mrtvých nejtenčí. Nečekejte ale démony a upíry – šlo spíše o kontakt s předky, setkávání u ohňů nebo obětiny duchům, aby nový rok měl hladký průběh. Keltové věřili, že právě teď se „závoj“ mezi světy otevře na jedinou noc.
Masky a světla: Ochrana, ne strašení
Možná vás už někdy napadlo, proč se na Halloween převlékáme do masek? Právě tohle je prastarý zvyk, který vznikl dávno před tím, než první Američané vyřezali dýni. Keltští obyvatelé zakrývali obličeje nebo se převlékali, aby zmátli zbloudilé duše. Nebyl to důvod, jak vyděsit souseda – šlo hlavně o ochranu své identity před případnými zlomyslnými duchy.
A pak tu jsou světla. Dnešní lampiony z dýní mají předchůdce ve svíčkách schovávaných do řepy nebo brukve – hlavně ve Skotsku a Irsku, odkud se tradice dostala do USA. Důvod? Osvětlit cestu dobrým duchům a zahnat ty zlé.
Co z keltských kořenů zůstalo v Česku?
Je až fascinující, kolik z těchto tradic v různých podobách přežívá i dnes u nás. Zapalujeme svíčku na Dušičky, navštěvujeme hroby a vzpomínáme na blízké, což v sobě nese stejnou podstatu: vyjádřit úctu zemřelým a přát si klidný přechod mezi sezónami. Vyložené „strašení“ přišlo až později, když se svátek ocitl pod vlivem anglosaských tradic a moderní kultury.
Pokud se vám tedy zdá, že Halloween je jen importovaná záležitost, zkuste si představit, jak byste slavili Samhain: s ohněm na kraji vesnice, poslechem příběhů o předcích a skromnou slavností na konec sklizně. Věřte mi, má to svoje kouzlo i bez dýňových latté.
Když se ze starých zvyků stane večírek
- Zakládejte si vlastní rituály – alespoň jednou ročně si dovolte zpomalit a ohlédnout se zpět, ideálně v dobré společnosti u svíčky či ohně.
- Pamatujte na symboliku masek – nejde o strach, ale o uctění toho, co nerozumíme a čeho se možná bojíme.
- Nebuďte otrokem pravidel – Halloween či Dušičky lze oslavit kreativně, v rodinném kruhu nebo klidně i sólo s knihou a šálkem čaje.
Původní keltský Halloween tedy není jen o „trick-or-treat“, ale hlavně o přemýšlení o vlastním životě a vztahu se světem, který nás přesahuje. Zkuste letos jít o patro hlouběji – a podělit se o vlastní rituály. Jak vzpomínáte na předky vy? Podělte se v komentářích, třeba se najdou noví inspirátoři.
