Astronomové sledují asteroid 2024 YR4 o průměru 60 metrů, který by mohl v prosinci 2032 narazit na Měsíc. Odhady ukazují na 4% pravděpodobnost nárazu, ovšem bez přímého rizika pro Zemi. Pokud k této události dojde, vznikne na Měsíci kráter až o průměru jednoho kilometru, což bude možné pozorovat dalekohledy. I když náraz neohrozí naši planetu, představuje jedinečnou příležitost pro vědecké studium lunárních kráterů.
Astronomové pečlivě monitorují asteroid 2024 YR4, který byl objeven na konci roku 2024. Srovnání jeho velikosti s výškou dvacetipatrové budovy přidává na vážnosti jeho sledování. Tento objekt patří do skupiny asteroidů, které prolétají relativně blízko Země.
Nejnovější výpočty, publikované v úterý 27. ledna 2026 časopisem Universe Today, potvrzují, že asteroid nepředstavuje riziko pro naši planetu. Dané výpočty naznačují jen malou pravděpodobnost, odhadovanou na přibližně 4%, že dojde k nárazu na Měsíc v prosinci 2032.
Orbit asteroid 2024 YR4 prochází oblastí, kde se pohybují jak Země, tak Měsíc. V několika simulacích se trajektorie asteroidu nachází v souladu s drahou našeho přírodního satelitu, což otevírá možnost — i když velmi vzdálenou — kolize. Proto je tento těleso stále monitorováno astronomickými agenturami a observatořemi po celém světě.
Výzkumníci z Evropské vesmírné agentury tvrdí, že pravděpodobnost zůstává nízká, ale dostatečná k tomu, aby se vědecká pozornost nadále udržovala. Přesnější pozorování jsou plánována od roku 2028, kdy se asteroid opět stane jasně viditelným pro dalekohledy na Zemi.
Pokud by mělo dojít k nárazu na Měsíc, účinky by byly významné pouze na tomto satelitu. Vědci odhadují, že náraz by mohl vytvořit kráter o šířce až jednoho kilometru, uvolňující energii srovnatelnou s miliony tun výbušnin. Neexistovaly by žádné přímé důsledky pro Zemi, i když by krátký záblesk mohl být pozorován dalekohledy — a možná i amatérskými astronomy.
Část materiálu vyvrženého při nárazu se promění v kosmický prach. Malá frakce by mohla dosáhnout okolí Země v podobě mikroskopických meteorítů, aniž by představovala jakékoli riziko pro obyvatele.
Ačkoli tento scénář nepředstavuje hrozbu, hypotéza nárazu je považována za vzácnou příležitost pro vědecký pokrok. Dnes jsou lunární krátery analyzovány pouze jako záznamy minulosti. Pozorování tak zásadní kolize v reálném čase by umožnilo lépe pochopit, jak se tyto struktury tvoří, a pomohlo by vylepšit modely používané pro předpovídání nárazů na jiná tělesa Sluneční soustavy — včetně Země.
