19. prosince 2025, čas čtení: 4 minuty.
Hvězda Fomalhaut A, nacházející se pouhých 25 světelných let od Země, znovu překvapuje: Astronomové objevili podruhé v průběhu 20 let náhle se objevující světelný bod v jejím prachovém prstenci. Tento nový signál se však nachází na jiném místě než ten první, který mezitím zmizel, jak uvedli výzkumníci v časopise „Science“. Předpokládají, že za těmito světelnými jevy mohou být mohutné kolize planetesimálů, ale důvody, proč k nim došlo v tak těsných časových a prostorových intervalech, zůstávají neobjasněny.
Neobvyklý trojhvězdný systém
Fomalhaut A je neobvyklý z několika důvodů. Tvoří trojhvězdný systém se dvěma trpasličími hvězdami, které jsou od sebe velmi vzdálené. Tento systém rovněž obsahuje dva pásy prachu a ledu, což je podobné Kuiperově pásu v naší Sluneční soustavě.
Případ Fomalhaut b: Záhada světelného bodu
Ještě podivnější byl jasný světelný bod, který astronomové objevili v roce 2004 na vnitřním okraji prachového prstence Fomalhaut A. Tehdy byla tato objekt, označovaný jako Fomalhaut b, interpretován jako exoplaneta s přibližně trojnásobnou hmotností Jupitera. Zůstávalo však záhadou, proč tento kandidát na planetu jasně zářil ve viditelném světle, ale v infračerveném spektru téměř nezanechával stopy. Pro extrasolární plynného obra to bylo těžko vysvětlitelné.
Odpověď na tuto záhadu se objevila v roce 2020, kdy další snímky z Hubbleova teleskopu ukázaly, že Fomalhaut b postupně slabne a zároveň se zvětšuje a rozptyluje – což naznačovalo, že se nejednalo o exoplanetu. Data naznačovala, že na prachovém prstenci Fomalhaut A musely dvě planetesimály kolidovat a proudící trosky způsobily slábnoucí světelný signál.
Nové překvapení v systému Fomalhaut
Nové překvapení přišlo, když astronomové vedení Paulem Kalasem z Kalifornské univerzity v Berkeley znovu zkoumali Fomalhaut A pomocí Hubbleova teleskopu v letech 2023 a 2024. „Naším původním záměrem bylo pozorovat Fomalhaut b,“ uvedl spoluvědec Jason Wang z Northwestern University v Illinois. Tým však při porovnávání nových snímků se starými objevil další světelný bod, tentokrát v blízkosti prachového pásu Fomalhaut A.
„Jakmile jsme porovnali naše nové snímky se starými, uvědomili jsme si, že se nemohlo jednat o stejný zdroj,“ dodal Wang. „Tento světelný bod se nacházel na poněkud jiném místě v systému.“ Na dříve identifikované pozici světelného bodu cs1 však již nebylo nic k vidění. „Bylo to vzrušující a současně znepokojující,“ zhodnotil Wang. Kolem Fomalhaut A tedy zjevně dvě různé, ale velmi podobné světelné body vznikly jako zázrakem.
Možnost kolize planetesimálů
Co však stojí za těmito zvláštními světelnými body kolem Fomalhaut A? Jakmile astronomové pečlivě zkontrolovali svá data, ujistili se, že se nejednalo o chybu pozorování a začali hledat vysvětlení. „Naší nejsilnější domněnkou je, že jsme zde pozorovali dvě různé kolize planetesimálů během posledních 20 let,“ říká Wang. To je extrémně neobvyklé, neboť podle teoretických modelů by takové kolize mohly proběhnout přibližně jednou za 100 000 let.
Astronomové však nyní pozorovali dvě kolize u Fomalhaut A během 20 let – a mohlo jich být ještě mnohem více: „Mohly se odehrávat stovky takových srážek, které zůstaly nepovšimnuty,“ vysvětlil spoluvědec Bin Ren z Max-Planckova institutu pro astronomii v Heidelbergu. „Pouze tyto dvě byly dost jasné, aby byly viditelné pomocí Hubbleova teleskopu. Blízkost Fomalhaut k Zemi nám pomohla tyto slabé světelné výbuchy vůbec odhalit.
Zbývá mnoho otázek
Proč došlo k těmto dvěma kolizím v tak blízké časové blízkosti, zůstává záhadou. „Fomalhautův systém je pro nás přírodní laboratoří, ve které můžeme zkoumat, jak se planetesimály chovají při kolizích v mladých systémech,“ uvedl spoluvědec Mark Wyatt z Cambridge University. „To nám také může poskytnout informace o jejich složení a původu.
Dálší pozorování pomocí Hubbleova teleskopu a především pomocí teleskopu Jamesa Webba by měla přinést více informací o těchto událostech v mladém hvězdném systému. Zatímco Hubble může zaznamenat zbývající viditelný druhý oblaka kolize pouze ve viditelném světle, Webbův teleskop může pořizovat vysoce rozlišené snímky a spektrální data v infračerveném spektru.
Tyto snímky by mohly odhalit, jak se objekt cs2 mění v průběhu následujících let, a také velikost prachových částic vzniklých při kolizi a jejich složení.(Science, 2025; doi: 10.1126/science.adu6266)
Zdroj: Northwestern University, University of California – Berkeley, Max-Planck-Institut für Astronomie
