Exobiologie se zabývá studiem života v celém vesmíru. Otázka původu, stejně jako otázka vzniku první živé buňky, představuje pro Emmanuelle Javaux jednu z nejsložitějších problémů. Jedna z hypotéz, která se snaží objasnit vznik života, tvrdí, že život mohl vzniknout v hydrotermálních pramenech, konkrétně v horkých vodách hlubokého oceánu. Další hypotéza předpokládá, že život se objevil v malém teplém jezírku, které bylo navrženo už Darwinem, tedy z malých horkých pramenů, které se objevily na povrchu vulkanických ostrovů.
Primární atmosféra neobsahovala kyslík, neboť O2, molekulární kyslík, se vytvářel až později díky životu. Atmosféra obsahovala metan, oxid uhličitý, dusík a vodu. V této ‚primordiální polévce‘ chyběla ozonová vrstva, což umožnilo dopad meteoritů, které přinášely organický, ale neživý materiál. Blesky reagovaly s plynnými molekulami v atmosféře. Tento proces vedl k fragmentaci molekul, které se pak recombinovaly a dostávaly do těchto malých horkých pramenů.
Skály obsahovaly bazalt, zchladlou lávu, bohatou na fosfor. „Tento fosfor je zajímavý, protože je nezbytný pro život. Dojde k reakcím, které vznikají díky teplotě a fosforu, a nakonec vzniknou jednoduché stavební bloky života, jako jsou nukleotidy, cukry a další podobné molekuly.“
Ve stopách známých experimentů Stanleye Millera z 60. let, „vědci reprodukují tyto experimenty v různých podmínkách. Ukazuje se, že chemie, kterou nazýváme prebiotickou, umožňuje spontánní formaci jak základních stavebních bloků života za pravděpodobných podmínek staré Země.“
