Podle nové studie vědců z Univerzity v Oslu (Norsko) se ukazuje, že jedna polovina Země ztrácí teplo výrazně rychleji než ta druhá. Tento jev pramení ze strukturálních odlišností v zemské kůře, které vznikly před stovkami milionů let.
Studie publikovaná v časopise Geophysical Research Letters využila počítačový model simulující období 400 milionů let k určení míry „izolace“ každého hemisférického prostoru na základě rozlohy pevniny. Výsledky ukázaly, že teplota v Pacifické hemisféře klesá mnohem rychleji než v hemisféře Africké.
Uvnitř Země existuje horké kapalné jádro, které generuje značné množství tepla, jež zahřívá planetu zevnitř a udržuje magnetické pole, jenž chrání atmosféru. V dlouhodobém horizontu se toto jádro bude i nadále ochlazovat. Studie však naznačuje, že míra tepelného úbytku mezi oběma hemisférami není rovnoměrná.
Důvodem tohoto rozdílu je skutečnost, že oblasti s větším množstvím pevniny lépe uchovávají teplo, fungují jako přirozená izolace. Naopak mořské dno je tenčí a přímým kontaktem s obrovským objemem chladné vody nad sebou způsobuje rychlejší tepelné ztráty.
Pacifik, jakožto největší oceán na světě, se tedy stal místem s nejvyšší mírou tepelné ztráty.
Nová studie rozšířila časový rámec na 400 milionů let, což je téměř dvojnásobek oproti předchozím modelům, které vycházely z období 230 milionů let. Data ukazují, že Pacifická hemisféra se během této doby ochladila o přibližně 50 Kelvinů oproti Africké hemisféře.
Přesto výzkumný tým zaznamenal paradox: rychlost pohybu tektonických desek v Pacifické hemisféře za posledních 400 milionů let byla vyšší, což naznačuje, že tato oblast byla v minulosti významně teplejší.
Toto zjištění vyvolává otázku, zda byla tato oblast v dávné minulosti pokryta pevninou. I když zatím neexistuje konečný závěr, vědci se domnívají, že současný teplotní rozdíl odráží míru aktivního vývoje geologických procesů v Pacifiku.
