V lesích a rozsáhlých zahradách Evropy obývá pták, kterého mnozí nikdy nezahlédli. Není to žádný hlučný králíček ani extrovertní druh. Je plachý, tichý a překvapivě silný. Jeho jméno je Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) a představuje hrdinu, jenž nám dokazuje, že největší síla se často skrývá v nenápadném těle.
Pojďme nahlédnout do života tohoto fascinujícího ptáka
Kdo je Dlask? Setkání s hrdinou
Dlask patří do rodiny pěnkavovitých, avšak na rozdíl od své menší příbuzné pěnkavy, je robustnější; má krátký krk a velkou, silnou hlavu. Jeho peří se vyznačuje decentními, přesto krásnými odstíny: rezavě hnědá záda, šedá hlava a černobílá křídla s modrým nádechem.
Dokáže být lesním ninjou, který se nejraději skrývá v korunách stromů, kde je chráněn listím. Když ho však zahlédnete, okamžitě vám padne do očí jeho nejvýraznější rys – obrovský zobák!
Fascinující fakta: Zobák – Supernástroj Dlaska
Co dělá Dlaska opravdu jedinečným, je jeho mohutný, kuželovitý zobák. Nejde o ledajaký nástroj; je to skutečný supersonický louskáč. Vědci odhadují, že Dlask dokáže vyvinout tlak na pecku v rozmezí 40 až 80 kg. Představte si, že by na pecku došlápl dospělý člověk celou svou váhou – to představuje ohromnou sílu soustředěnou do malého bodu.
Dlask to zvládá díky speciálním silným svalům a chytrému uspořádání drážkování uvnitř zobáku, což mu umožňuje prasknout pecku a následně si pochutnat na lahodném jádře uvnitř.
Symbolizuje to, že i když se problém (například tvrdá pecka) může zdát neřešitelný, s dostatečnou silou a vytrvalostí ho můžeme překonat.
Co má Dlask na talíři?
Na rozdíl od ostatních ptáků, Dlask si nevybírá. Jeho strava je luxusní a náročná: jádra, jádra a zase jádra! Obzvlášť si pochutnává na semenech habrů a buků, avšak jeho nejoblíbenějšími lahůdkami jsou pecky z třešní, švestek a višní. Proč? Většina ptáků si dává na dužině, ale Dlask je pravý gurmán. Dužina ho nezajímá; jeho cílem jsou výživná jádra, bohatá na energii.
V létě, kdy jsou pecky čerstvé, je pro něj život jako v ráji. Zimní měsíce tráví vyhledáváním tvrdých semen, která si schoval nebo nalezl.
Rodinný život Dlaska – Tichý, ale pečlivý rodič
I přes svou plachost a sílu, je Dlask velmi starostlivým rodičem, který dbá na bezpečí své rodiny.
Jako mistr stavitel hnízdo umisťuje vysoko v korunách listnatých stromů (např. třešně nebo duby) ve vidlicích větví, čímž je důmyslně skryté před predátory. Hnízdo samotné je robustní, postavené většinou samicí z větviček a kořínků, a vystlané jemným mechem.
Samice obvykle snáší 4 až 6 vajíček, které mají světle modrozelenou barvu s tmavými skvrnami. Na pohled působí křehce, avšak ukrývají budoucí drtiče pecek!
Rodiče se o mláďata starají společně. Díky bohaté stravě v podobě hmyzu v létě a semen rychle rostou a opouštějí hnízdo po zhruba dvou týdnech. Rodina je však ještě po určitou dobu učí, jak správně zacházet s mohutným zobákem k louskání pecek, než se vydají na svou vlastní tichou cestu.
Jak pozvat Dlaska k sobě na krmítko?
Pro milovníky přírody je pozorování Dlaska zblízka malou výhrou. Vzhledem k jeho plachosti se k lidským obydlím většinou odváží pouze v zimě, když hladoví. S trochou trpělivosti a vhodnou návnadou ho můžete přilákat.
Trpělivost je zde klíčová. Dlask je opatrný; nejprve si sedne do blízkého keře a tiše krmítko pozoruje, než se rozhodne přistát. Často přilétá brzy ráno.
Co mu nasypat? Zapomeňte na měkké směsi! Nabídněte mu to, co má rád a co prověří jeho sílu: velká slunečnicová semena, nesolené arašídy, semena habrů a buků (pokud je máte) a ořechy či pecky různých ovocných stromů.
Kde umístit krmítko? Nejideálnější místo je blízko hustého keře nebo stromu, který mu poskytne bezpečnou zónu.
Jaký je Dlaskův hlas? Má tichý hlas. Jeho volání se často skládá pouze z krátkých, vysokých zvuků jako „ciks“ nebo „ptik“, které snadno zapadnou do městského hluku. Na rozdíl od slavíka se nijak hlasitě neozývá. Na tom je něco krásného – jeho tiché poselství můžete zaslechnout pouze tehdy, když se na chvíli zastavíte, ztišíte a nasloucháte.
Foto: Veronika Pivoňková, text: -red-
