Ve 21. století se naše společnost vyznačuje fascinujícím paradoxem: lidé více než kdy jindy závisí na technologiích, avšak počet těch, kteří tyto technologie vyvíjejí, klesá. Zatímco většina lidí nakupuje telefony, jen hrstka tvoří čipy, ačkoli umělá inteligence se šíří, jen malá část populace rozumí matematice, která ji podložila. V tomto kontextu se skrývá optimismus, neboť mezi námi je dívka jménem „Sabrina González Pasterski“, která představuje vzácnost v tomto technologickém věku, a může být považována za anděla na zemi s rovnicemi v ruce.
Při prvním pohledu na Sabrinu je obtížné uvěřit, že by mohla být někým jako „zázračným dítětem“, které často vídáme v hollywoodských filmech. Hovoří málo, je skromná, obléká se v obyčejných tričkách a její dlouhé vlasy padají volně. Nemá ani touhu stát se internetovou celebritou – její styl připomíná spíše studenta filozofie, který zamyšleně zkoumá rovnice, jakoby byl mnich uprostřed lesa.
Sabrina se narodila v roce 1993 v Chicagu do rodiny kubánských imigrantů. I když nikdo z jejích příbuzných nebyl fyzikem, v raném věku ji začalo fascinovat stavění vlastních letadel. Již před desátým rokem života navštívila malé letiště, sledovala vzlety a přistání letadel, a poté se vrátila domů, aby skicovala plány svých vlastních letadel pomocí obyčejné tužky. Postupně pak pomocí svých dětských rukou sestavovala jednotlivé části.
V pouhých 14 letech zkonstruovala malé letadlo, které mohlo skutečně létat. A ve 16 letech už pilotovala letadlo, které sama postavila. Spojené státy jsou zemí, kde se velké sny mohou stát skutečností, umožňující dětem experimentovat a zkoušet. Zatímco děti v Thajsku možná ořezávají bambus na výrobu draků, děti v Chicagu si staví celá letadla.
V té době ještě ani nezačala studovat na MIT, ale učitelé a inženýři, kteří měli možnost vidět její práce, prohlašovali, že „tato dívka má mysl, která je z jiné dimenze“. Kdykoli se jí někdo zeptal, co by chtěla dělat dál, odpověděla s čistou upřímností, že chce „pochopit vesmír“. Když se dostala na MIT, nebyla to „zázračná holka“, která by jen sbírala vysoké známky, ale studentka, která rozuměla učivu do hloubky. Teoretická fyzika je obor, který vyžaduje jak výpočet, tak filozofické myšlení. Není to jen o řešení problémů, ale o chápání „smyslu“ toho, co se řeší.
Jeden z profesorů na MIT poznamenal, že „Sabrina se učí fyziku tak, jako rodáci studují učení, vidí strukturu vesmíru jako jediný celek podle pravidel morálky.“ Tato pochvala vyvolává vzpomínky na starověké filozofy, kteří studovali jak duchovní, tak vědecké principy bez toho, aby viděli jakýkoli konflikt.
Dokončila všechny předměty s průměrem 5.0, což je na MIT téměř nemožné. Získání plného hodnocení je jako obdržení milosti od Boha, vyžaduje to procházení pekelným testem, ale ona to dokázala snadno. Navíc se od prvního roku zapojila do výzkumu a psala práci na fyziku, které by většina lidí ani neporozuměla. Její práce byla zaměřena na kvantovou gravitaci, teorii strun, symetrií částic a na další obory, které znějí jako názvy kapitol z knihy Harryho Pottera, než jako pravda o vesmíru.
Ve svých dvaceti letech získala pozvání ke spolupráci s legendárními fyziky, jako byli profesor Stephen Hawking, Freeman Dyson a další mistři astronomie. Její činy přitáhly pozornost učitelů a mentorů, kteří opravdu ukazovali na tuto talentovanou dívku.
Zajímavé na Sabrině je to, že nepůsobí jako typický génius, jak jej světy obvykle vykreslují. Nemá potřebu se ukazovat, nedělá nic extravagantního, nepropaguje se před kamerami, ale pracuje, čte a ve svém tichu pečlivě zapisuje rovnice do poznámkového bloku. Když se jí někdo zeptal, zda má zájem o romantický vztah, odpověděla vtipně a upřímně: „Ještě jsem to nikdy nezkusila. Můj výzkum je už vlastně mým partnerem.“ Tato odpověď vyvolala ve společnosti smích, ale také zvědavost a obdiv.
Dnešní společnost miluje hlasité projevy a fotografie na sociálních sítích, ale Sabrina tráví 20 hodin denně čtením, jako mnich uprostřed labu. Její klidná povaha potvrzuje, že génius nemusí být hlučný a vliv nemusí být vždy hlásný. Navíc se vůbec neúčastní sociálních médií. Její mlčení je filozofické, nikoli projevem neschopnosti komunikovat.
Sabrina se stala oblíbenkyní několika amerických vlád, ať už za Obamy, nebo Trumpa, jelikož je představitelkou amerického snu. V thajském výrazu bychom mohli říci, že je „národním pokladem“, neboť je symbolem, že rozvoj společnosti je podporován dvěma faktory: a) občany, kteří se poctivě zapojují do práce, a b) inteligentními jedinci, kteří vidí budoucnost. Moderní Amerika má také své štěstí, a tato dívka hraje v tomto příběhu důležitou roli. Nejsou to její krásu a sláva, ale její schopnost ukázat, že společnost, která dává příležitosti těm, kteří přicházejí z obyčejných rodin, má perspektivu.
Novináři se Sabriny ptali, proč si zvolila fyziku místo jiného oboru. Odpověděla: „Protože fyzika je jazyk, který vesmír používá k tomu, aby s námi mluvil.“ Tato slova připomínají myšlenky mnoha thajských učitelů v minulosti, kteří v přírodě viděli spirituální pravdy. Zatímco někteří vidí vítr jako dharmu, Sabrina spatřuje rovnice v ještě menších částicích, dokonce menších než prach; na kvantové úrovni zahrnují podstatu všeho, co nikdy nikdo nezkoumal, ale co ona dokáže pochopit.
Její fyzika není jen světem čísel; je také nadějí lidstva, že budeme schopni více porozumět vesmíru a sobě samým. I když lidé sní velké sny, uvnitř mají hluboký strach, že je vesmír opustí. V každém případě, fyzika nám přináší most, který propojuje lidské dotazy s odpověďmi přírody.
