Nová studie naznačuje, že by mohlo dojít k obnovení spojení mezi Evropou a Afrikou, což by výrazně změnilo naše vnímání oceánské mapy planety. Tento článek podrobně vysvětluje důvody a časové harmonogramy, které vědci uvádějí pro uzavření Středozemního moře.
Podle nedávno publikovaného výzkumu v časopise Geology, který vzbudil pozornost mezi geologickými odborníky i popularizátory vědy, není oblast subdukce pod Gibraltarským průlivem „mrtvá“, jak se dlouho myslelo. Namísto toho se podle modelů šířící se subdukce rozšíří směrem k Atlantiku a v dlouhodobém horizontu by mohla způsobit zmizení průlivu oddělujícího Evropu a Afriku.
Oceán, jak ho známe, nebude trvat věčně
Přestože se oceány zdají být neměnné, proces deskové tektoniky pokračuje. Velké vodní plochy se rodí, rozšiřují a nakonec zavírají — tak jako tomu bylo v minulosti s oceánem Tethys — skrze cyklus Wilson, který nakonec ovlivní i Atlantik.
Tato nová studie vedená geology z lisabonské univerzity v Portugalsku a z Univerzity Johannese Gutenberga v Mainzu, Německo, naznačuje, že subdukce — proces, při kterém jedna tektonická deska klesá pod jinou — aktuálně probíhající ve západním Středozemním moři, pod Gibraltarským průlivem, se přestěhuje do Atlantiku.
Jak Gibraltarský průliv „zmizí“?
Co to přesně znamená? Tektonické desky — africká a euroasijská — budou pokračovat ve své konvergenci, dokud oceánská lithosféra Atlantického oceánu nebude zasunuta pod sousední desku. Tento proces povede k vyzdvižení terénu a efektivnímu uzavření námořní cesty.
Tím by došlo k opětovnému propojení Evropy a Afriky pevninskou cestou, což se již stalo během messinského krize zhruba před 5,9 miliony lety. Tehdy došlo k úplnému vyschnutí Středozemního moře v důsledku uzavření Gibraltarského průlivu, což vytvořilo pevninský most mezi Afrikou a Evropou, který existoval přibližně 600 000 let a umožnil migraci africké fauny do Evropy.
Od klidu k tektonické bouři
Dle mnoha expertů byla oblast Gibraltaru považována za latentní nebo téměř neaktivní, protože během posledních milionů let došlo k výraznému zpomalení její tectonické činnosti. Nový 3D model vytvořený pro tuto studii, který se opírá o moderní výpočetní sílu a recentní geodynamické data, však naznačuje, že tento klid je pouze fází „letargie“ před obnovením aktivity.
Navíc, jak upozorňují, progresivní subdukce by mohla mít zásadní důsledky: vytvoří se „ohnivý kruh“ Atlantiku, což bude mít za následek zvýšenou seismickou a vulkanickou aktivitu v oblastech, které jsou dnes klidné.
Přesto je nutné mít na paměti, že tato predikce se zakládá na počítačových modelech, které, ač sofistikované a podložené desetiletími dat, stále nese rizika nejistoty. Zemská dynamika je složitá a existuje řada faktorů, které mohou ovlivnit tempo nebo formu subdukce.
Proč je důležité, že se to stane za miliony let?
I když se zdá, že „zmizení“ Gibraltarského průlivu a opětovné spojení Evropy a Afriky je šokující, je důležité si uvědomit, že k těmto změnám dochází v časových rámcích, které jsou pro lidstvo příliš dlouhé na to, aby mohly být osobně zažity. Nicméně proces, o kterém hovoříme, představuje krátký časový úsek v geologickém měřítku.
Porozumění takovýmto procesům nám pomáhá uvědomit si, že Země je živý planetární systém, neustále se měnící.
Mapy, které se nyní považují za neměnné, jsou jen fotografiemi jednoho okamžiku v obrovské geologické historii. Hory, kontinenty, oceány a dokonce i tvar moří se opakovaně měnily.
Tato výzkumná práce tedy neslouží k vyvolání paniky, ale k rozšíření našeho pohledu: žijeme na planetě v pohybu, kde geologický čas určuje tempo transformací, které tvarují celé kontinenty. Porozumění tomuto nás spojuje s dlouhou historií Země a s naším místem jako pozorovatelů ve světě, který se nikdy nezastaví v proměnách.
Reference článku
Juan C. Duarte, Nicolás Riel, Felipe M. Rosas, Antón Popov, Christian Schuler a Boris JP Kaus. Oblast subdukce Gibraltaru proniká do Atlantiku. Geologie (2024) 52 (5): 331–335. https://doi.org/10.1130/G51654.1









